Quido Sklenar - Moje včelí matička - Květen

Quido Sklenar - Moje včelí matička

následující díl >>>

Co by měl dělat včelař v květnu

Květen je pro každého včelaře měsícem nejpřísnější práce. V květnu účtujeme s prací minulých měsíců. Konal-li jsi řádně svoji povinnost, bude nyní práce pro tebe potěšením, zpříjemněným nádherným květnovým počasím, sladkou vůní květin a zpěvem ptactva za jedinečně krásných jiter. Nenajdeš mne v tuto dobu nikdy v posteli; jsem denně již o čtvrté ráno na včelíně.

Nejdůležitější práce v tomto měsíci jsou:

Stavební rámeček,
chov trubců,
omezení rojení nebo podněcování k rojení dle potřeby jednotlivců,
ošetřování ušlechtilého chovného včelstva,
nasazení medníků,
příprava k chovu matek,
příprava úlů pro roje a oddělky,
drátování mezistěn.

S každou prací se podrobněji seznámíme.

Stavební rámeček.

Tak, jak je nyní sestrojen a používán, je pomůckou mnoha moderních úlů, od nás však, pěstitelů matek, byl v podstatě již dříve používán. Co jest stavební rámeček? Jest to prázdný rámeček, na jehož horním trámku jest přiletován proužek mezistěny. Užívá se ho zvláště k odvrácení rojivé horečky včelstva. Stavební rámeček zavěšuje se jako poslední nebo předposlední. V ten čas jsou všechny pudy včel probuzeny a je-li jen něco snůšky, vybudují rychle dílo, vesměs trubčinu, neboť pohlavní pud včel se mocně ozývá. Matka s obzvláštním potěšením ihned trubčinu zaklade. Na to čeká včelař. Je-li rámeček zakladen, tedy vyřízne nebo vylomí dílo a rámeček vloží znova včelstvu. Včelstvo opět jej vybuduje a zaklade, načež včelař znovu dílo vyřeže, a to dříve, než se z vajíček vylíhnou larvy. To se opakuje tři-, čtyři i pětkráte. Tak přecházíme čas rojení, včelstva se nerojí a sklizeň medu je zachráněna. Tak si pochvalují přívrženci stavebního rámečku. Stavební rámeček jest zcela přirozený, nenásilný prostředek, který mnohé včelstvo přivede k rozumu, kterýž rojovou horečkou ztratilo. Činil jsem pokusy se stavebním rámečkem ve velkém měřítku a došel jsem k této zkušenosti: Při plemenných včelstvech, tedy vyslovených medařkách, nepotřebujeme stavebního rámečku, za to užíváme jej s prospěchem u čeledí, které proměňují med v maso a plod.

Pro nás, pěstitele matek, jest touha po stavbě trubčiny měřítkem rojové horečky, jak praví Švýcaři. Odřežeme spodní rohy jednoho nebo dvou plástů; jsou-li tyto ihned zastavěny trubčinou, jest čeled’ zralá k rojení a v našem případě i k chovu. Není-li tomu tak, třeba včelstvo nutiti tím, že mu podáváme každý večer horkou potravu. U čeledí, které jsou vysloveně líné se rojiti, nepomůže ani toto opatření. Dnes užívám stavebního rámku jen pro chov trubců, jak se v příslušném odstavci zmiňuji. U mne je stavební rámeček chovným rámkem pro ušlechtilé trubce. Blíže o věci pojednávám v druhém díle knihy.

Zamezení rojení.

Má-li včelař plně obsazený včelín a odpovídá-li počet čeledí i jeho prostředkům, volnému času a snůškovým poměrům místa, má pak již jen jedinou snahu, a to zameziti rojení, neboť roje za daných okolností zmenšují sklizeň medu. Ví dobře, že získává hlavně medem, včelaří proto pro med. Tak jedná nejvíce včelařů, s výjimkou včelařů obchodníků. Nepatrné ztráty nových včelstev vynahradí si lehce a kdykoliv umělými roji, kterým byla přidána mladá oplozená matka, proto lehce oželí roje. Kterak však zameziti rojení? ptá se mnohý čtenář, kterému neustálé rojení již přerostlo přes hlavu. K dosažení tohoto cíle jsou dva prostředky; předně věnovati se chovu včelstva, které se nerado rojí, a ostatní včelstva všechna vyloučiti. Za druhé varovati se všeho, co podněcuje k rojení. Nerojivá včelstva není nutno dovážeti snad zdaleka. Bylo již mnohokráte pozorováno, že podobná včelstva, přenesená do krajiny s novými snůškovými poměry, s počátku propadají také rojivé horečce. Kdo hledá, ten nalézá, a často najde doma vše, čeho potřebuje. Vypátrá-li čeleď, která se nesnadno rojí, nestačí, aby jednoduše jen od ní choval, je nutno, aby přísně vybíral, a to po několik let, aby matky, jevící sklony k rojivosti, vylučoval a jistě dosáhne cíle.

Prostředky rojivost podporující, kterých se včelař-medář varuje, jsou tyto: Malé a těsné obydlí včel, stará matka, málo příležitosti ke stavbě, podněcovací krmení ve velkém měřítku, přeplněné úly, které se jeví nadbytkem zavíčkovaného plodu, velké teplo, opožděné nasazení medníků a opožděné vybírání medu. Správně užívaný stavební rámeček zmenšuje rovněž rojivost. Dbá-li včelař všech těchto pokynů, zůstane téměř úplně ušetřen rojů. Někteří vynálezci snaží se novým tvarem úlů zameziti rojení nebo aspoň využitkovati létavek roje jako medařek. Na tomto základě je sestrojen na příklad úl tak zvaný L. M. S. Blíže o tom pojednávám v oddílu o tvarech úlů.

Podněcování k rojení.

Jinak hospodaří včelař, který chce doplniti svoje včelstva nebo věnovati se pěstování rojů pro obchod. Postupuje opačně, to jest využívá všech prostředků, které podporují rojení. Volí malé úly, hlavně ty, které udržují dostatek tepla, na příklad slaměné koše, nebo skládá úly těsně k sobě, jako to činí v Kraňsku; trpí na včelíně staré matky, které mají vždy větší chuť k rojení než mladé; omezuje pokud možno stavbu, neboť stavěním vybíjí se někdy rojivá horečka. Pravím „někdy“, neboť často nastává pravý opak, totiž náladou k stavění povzbuzuje se nálada rojivá; proto není možno různé poučky zobecniti; mnoho záleží právě na plemenu. Jak jen možno záhy, začne včelař s podněcovacím pokrmováním. Odebírá-li včelař-medář často silným včelám zavíčkovaný plod a nahrazuje plásty celými mezistěnami — včelař-rojař nečiní toho nikdy. Ponechává dle potřeby teplý obal, medník nasazuje pozdě nebo vůbec ne. Přizpůsobí pro své účely i stavební rámeček. Zavěsí včelstvu stavební rámeček, ale nevyřezává jej, jako včelař-medář, neboť jest si vědom, že stavbou trubčiny povzbuzuje se pud rozmnožovací; ví také, že včely s oblibou nasazují na stavebním rámečku matečníky, byť i ne vždycky. Ze všeho jest patrno, že včela se nechá ovládat. Pamatuj jen: Ne vždycky a ne každé včelstvo! Zdůrazňuji to proto, abys při svých výkonech nebyl někdy zklamán.

Chov trubců.

Chov trubců popisuji důkladně v druhém díle knihy, jednajícím o chovu matek. Zde zmiňuji se o něm jen proto, že se právě v měsíci květnu provádí a nesmí se opomenouti, nemá-li býti výsledek chovu tohoto roku i roku příštího nejistý. V polovině května, někdy již i koncem dubna, zavěsím svým ušlechtilým včelstvům dříve popsaný stavební rámeček, který se stává rámečkem pro chov trubců. Ostatní včelstva ošetřuji dle zásad v předu popsaných a prosím, račte si to znovu pročíst. Jednu předsudku, která se připisuje rámečku pro chov trubců, chci zde vyvrátiti. Mnozí tvrdí, že vložením dvou nebo čtyř polorámků pro chov trubců značně klesne prý výnos medu. Jest to mylná domněnka, neodůvodněná nebo spočívající na špatném pozorování. Právě tato včelstva vyznačují se zvláštní pilností a vynahrazují rychle zdánlivou ztrátu. Ještě nikdy mne nezklamalo plemenné chovné včelstvo, kterému jsem dal rámeček pro chov trubců, ne snad proto, že to bylo plemenné včelstvo, nýbrž proto, že vložený rámeček je nutil ke zvýšené činnosti. Bez obav vkládám, je-li nutno, všem svým včelstvům rámeček pro chov trubců, aniž bych jen pomyslil, že se zeslabí medný výtěžek. Proto také nechávám každoročně u všech čeledí trubčinu v plodišti, ovšem, že trubce u včelstev, která se nehodí pro chov, učiním neškodnými. Podrobný návod jest obsažen v oddíle o chovu trubců. Nezapomeň proto v květnu na tuto malou práci, později se ti bohatě vyplatí. Stejného názoru jako já jest i Julius Schneider ve Frankfurtu nad Mohanem, že totiž jsou trubci v úlu důležitými podněcovatelkami k práci. Jmenovaný jde však o krok dále a zavěšuje rámeček pro chov trubců již v polovici února.

Ošetřování chovného včelstva.

Tomuto třeba v květnu věnovati bedlivou pozornost, jelikož jest budoucností včelínu. Včelstvo vybírám po jedno- až dvouletém podrobném pozorování a zápisech. Již od konce března stojím nad nimi s karabáčem, to jest s přikrmováním. Samozřejmě, že nepřikrmuji po kilogramech, ale dvakrát až třikrát týdně ve zcela malých h o r k ý c h dávkách, velikosti krabičky od sardinek. Dnes užívám zvláštních krmítek.

Proč podněcuji krmením? Protože se jím sesilují všecky pudy včelstva a jen včelstvo s probuzenými silnými pudy jest zralé k chovu. Proč užívám h o r k é potravy? Protože horká potrava, na spodu včelstvu vkládaná, probouzí včelstvo a vzbuzuje u něj živou náladu, které právě potřebují. Při tomto krmení se podivíme, jak jsou včely pozorné, téměř „cvičené“. Krmíme-li dvakrát až třikrát, pozorujeme, že netřeba nám foukáním nebo jinými prostředky upozorňovati včely na podanou potravu. Jakmile jen odstraníme okenní zástrčku, již jsou tu nosičky potravy, pěkně způsobné a vesele naladěné, tedy ne pobouřené a bojovné. Často s nimi žertuji a nechávám po prstě vylézti několika včelkám, aby odtud braly si potravu. Jest to pro mne rozkošný okamžik, ve kterém se stupňuje moje láska k mým miláčkům. Přirozeně, že nejsou všechna včelstva tak způsobná; u některých jest ihned oheň na střeše a u těch nutno po vsunutí krmítka ihned vložiti okenní zástrčku.

Častým podněcovacím pokrmováním sesílí značně včelstvo, probouzí se silně všechny pudy a jejich konečným výsledkem jest pud rozmnožovací neboli rojivý. Tento pud upozorní na sebe nasazením, zakladením a odchováním matečníků. Je-li čas rojení, využitkuje pečlivý včelař všech těchto matečníků. Včelař nenechá ani jednoho matečníku včelstvu, ba užije jeho zralosti, jak později popíši, s nejlepším výsledkem k narážení matečníků umělé chovné série.

Ovšem, že přes uvedené podněcování nedonutíme všech včelstev k vychování zavíčkovaných matečníků, vpravdě chladná včelstva nasadí jen mističky. Tak se mi vedlo již po několik roků u mého kmene 47; úl byl nabit včelami — nasadily však jen mističky a nic více. Musím říci s bohužel, neboť s matečníky byl by mi chov značně usnadněn. Několikrát našel jsem i tyto mističky zakladené, ba dokonce byly v nich i larvy v krmné šťávě. Po deseti dnech našel jsem však všechny prázdné, neboť nastala hlavní snůška, kdy rojivá nálada byla zatlačena náladou snůškovou. Bylo to pro mne velmi trapné, zvláště když to bylo moje nejlepší včelstvo.

Často rojí se u nás včelstva i v červenci, ba docela i v polovici srpna, zvláště je-li nějaká snůška z pajasanu; bohužel, neplatí to pro můj kmen 47, jelikož tento týž nevykoná do půli června, nevykoná vůbec. Proto musím každoročně, abych mohl pokračovati v chovu, sáhnouti k svým hrncům medu. Jsem již tak vycvičen, že ihned s jistotou poznám, která včelstva vyžadují podněcování pokrmováním. Přirozeně mně dostačí, donutím-li takové včelstvo k nasazení pouhých mističek. Mnohý návštěvník byl zaražen, když mne viděl večer přikrmovati včelstvo, které mělo i poslední plást plný završeného medu. Teprve po mém výkladu prohlédl. Ano, ano, chov vyžaduje mnoho peněz, nebo lépe řečeno mnoho medu. To si musí dobře zapamatovati každý, kdo by chtěl ve velkém chov provozovati, sice ho stihne nezdar za nezdarem. Z prázdné slámy nevymlátíme zrní.

Každého k chovu zralého včelstva užiji skoro bez výjimky dvakrát ke chovu. Je-li první série zavíčkovaná, dám ji k dozrání do dobře osazeného medníku jiného včelstva s dobrou matkou a potom do očkovacích klícek k vyběhnutí. Zatím vložím chovnému včelstvu druhou sérii, neboť tisíce a tisíce kojíček tohoto včelstva poradí si snadno i se sérií novou. Je-li i druhá série zavíčkována, zavěsím ji opět do medníku jiného silného včelstva k dozrání. Chovné včelstvo pak obdrží toho roku oplozenou nebo svou dřívější matku, aby nenastala porucha u kojíček a v kladení. Všechno ostatní o ošetřování včelstva jest obsaženo ve druhém díle knihy.

Nasazení medníků.

Koncem května nastává v mnohých krajinkách vydatná snůška, takže je na čase pomýšleti na nasazení medníků. Kdy se nasadí medník? Teprve tenkráte, je-li včelstvo dostatečně silné a ukazuje-li se i v plodišti na posledním plástu med; dříve nikoliv. Nasadíš-li medník slabochu, u kterého se v plodišti sotva včelka ukáže, neprospěješ ani jemu, ani sobě, naopak uškodíš jemu i sobě. Včelstvo má zahřívati zvětšený prostor, ačkoliv dříve nestačilo ani na vyhřátí malého prostoru. Takovým jednáním zdrží se silně vývoj plodu, kdežto bez medníku by snad včelstvo za 8 až 14 dní tak zesílilo, že by ještě něco doneslo z pozdní snůšky.

Ničeho neztratíš, necháš-li náležitě vystlati plodiště medem, neboť ušlechtilé včelstvo zavíčkuje tento med, nepromarní jej v neužitečné maso a ubude ti tím starost o zimní zásoby. Raději zdržím nasazení medníku dva až tři dny, neboť v tento čas jsou v plodišti vždy prázdné buňky a nálada k práci u včel tím nepoklesne. Nahromadí-li se příliš mnoho medu, takže je v plodišti těsno, jistě nevýhodí včelky přebytečný med a uloží jej čistě v medníku. Proto i zde platí: spěchej pomalu!

Ve všech případech, i u nejchladnokrevnějšího včelstva, odděl plodiště od medníku d o b r o u m ř í ž k o u, neboť jest trapné, najdeme-li v medníku na místo zavíčkovaného medu — zavíčkovaný plod. I „nejlépe vychovanou“ matku, necháme-li otevřené dveře, přistihneme na procházce, která mívá nemilé následky v medníku. Proto: Opatrnost jest matka moudrosti i u včelí matky. V úlu bez mřížky přejde zcela jistě matka do medníku, je-li v něm, třeba jen částečně, trubčina. Proto, kdo chce bezpodmínečně včelařiti bez mřížky, užívá v medníku plástů bez trubčiny.

A nyní o úpravě medníku. Do medníku patří j e n dělnicí souš a nemáme-li jí dostatek, vložíme mezi dva plásty jednu celou mezistěnu. Nedej se svésti, že bys přimísil do medníku trubčinu; zůstane prázdná, leda že by kůly v plotě medovaly. Rovněž nepoužívej ze šetrnosti jen začátků; včely vytáhnou je v dělnicí dílo jen tenkráte, budou-li kůly v plotě medovati. Máš-li nedostatek souše, dej celé mezistěny do plodiště při rozšiřování hnízda a přelož je později se vším, co jest v nich a na nich, samozřejmě bez matky, do medníku a na jejich místo vlož ihned jiné rámky s celými mezistěnami. Tak získáš nejrychleji dobré plásty pro medník. Později budeš sám pozorovati, že včelky, rozhodnou-li se ukládati med do medníku, činí tak raději do staršího díla než do panenského. Nevěříš-li, udělej pokus. Zavěs do medníku devět starých, ovšem ne plesnivých plástů a mezi ně jeden panenský a po několika dnech, dříve než jsou plásty zcela zanesený, je prohlédni. Staré plásty jsou již skoro plné, mladý plást je sotva medem postříkán nebo dokonce ještě zcela suchý. Zkušenosti dělají mistra. Zařiď dle toho své hospodářství!

Tlusté plásty.

Všechna novější včelařská díla užívají tohoto slova a protože Quido není zpátečníkem, užívá ho alespoň ve věcném seznamu. Nepojednává však o nich, jelikož o nich vlastně nic neví. Proč? Zajisté proto, že jich nevyzkoušel! To jest však omyl, neboť čeho by Quido není zpátečníkem užíval, ho alespoň ve věcném seznamu — s nimi žádného úspěchu a proto jsem celou věc odložil. Jen jedenkráte, a to bylo roku 1917, který byl po mnoho letech nejlepším rokem pro včelaře, získal jsem několik v pravém slova smyslu tlustých plástů. V následujících letech činil jsem nové pokusy tím, že jsem nechal v medníku mezi jednotlivými plásty mezeru; dostal jsem však jen mezistavbu a špatné dílo. Či se tak stalo jen mně? Nikoli, tak se dařilo i mnoha jiným. A zeptáte-li se obhájců těchto plástů, aby vám na své svědomí řekli, jak se jim dařilo v hubených letech, budou zpívat stejnou píseň jako Quido. Tlustých plástů možno získati jen v krajinkách s dobrou snůškou a mají jako takové mnohé přednosti; v krajinkách se špatnou snůškou selhou všechny pokusy a je škoda ztracené námahy.

Tlustých plástů získáme jen v době nejsilnější snůšky tím způsobem, že zavěsíme do medníku na příklad 10 rámků, potom, dříve než jsou zcela zanesené a zavíčkovány, nejkrásnější plást vyjmeme a zbylých devět nepatrně od sebe rozložíme, a to opakujeme ještě jednou, jsou-li i tři trochu překlenuté. Tlustý plást jest potěšením při vytáčení, neboť mnoho vydá.

Tlustý plást má prý i jiné výhody, hlavně však tu, že činí zbytečnou mřížku a matka může volně do medníku, kde neklade, jelikož buňky jsou příliš hluboké. Ano, ano, odkud pak máš tyto vědomosti? Ach, to jsem přece již častokráte četl. A také vyzkoušel? Ó, nikoli, ale proč bych neměl věřiti tak lehce pochopitelné věci? Buď tak laskav, milý čtenáři, popřej mi na chvíli sluchu a nech těch druhých, ať při svých zkušenostech trochu zmoudří. Hleď, Quido zkoušel tlusté plásty bez mřížky. A výsledek? Plásty byly skoro všechny odhlodány, měly sice pěkné medové věnce, ale také krásný — plod a na několika místech nežnou mezistavbu. Zkus to jednou sám s včelstvem, které rádo ploduje. Poznáš, kdo má pravdu, zdali stoupenci tlustých plástů či Quido.

Omezování plodu.

Tato kapitola jest velmi důležitá jak pro včelaře začátečníka, tak i pro chovatele. Pracuji mnoho let s omezováním plodu a vždy s nejlepším výsledkem v každém ohledu. Dnes užívám omezování plodu jen v jednotlivých případech. Že neužívám omezování u všech čeledí, to neznamená, že by bylo proto bezcenným. Mohu si dovolit, že mám nyní na včelnici jen jeden vyrovnaný kmen, a sice kmen 47, u kterého omezování plodu jest zbytečným.

V čem záleží omezování plodu?

Kterak a k čemu se ho užívá? Předem zhotovím z lišt na rámky rámeček, který jak šířkou, tak i délkou přesně zapadá do plodiště. Tento pobiji buď celý nebo jen z části mřížkou a zbytek hustým drátěným pletivem. Přepážka je hotova. Jak a kdy se jí nyní užívá?

V polovině května vyberu včelstvo, které není určeno za chovné, na kozlík. Plást s matkou a tři jiné plásty s čistou dělnicinou postavím stranou. Tyto čtyři plásty a jeden rámeček s celou mezistěnou zavěsím do předu k čelní stěně úlu, k nim přisunu nahoře popsanou přepážku a za ní zbylé rámky. Nad pět rámků s matkou vsunu též mřížku, aby byl matce znemožněn přístup do medníku. Sedí tedy nyní matka vpředu při česně na pěti celých rámcích s čistou dělnicinou, ostatní rámky s trubčinou a dělnicím plodem jsou za přepážkou. Čeho tím docílím?

Matka plodařka nezaklade všech 11 plástů v době, kdy není již potřeba mnoha létavek, jelikož již není snůšky.

Činím tím trubce této méněcenné matky pro chov neškodným, neboť zůstanou za přepážkou a nemohou se zúčastnit snubního výletu. Za přepážkou zhynou právě bez vyplnění svého životního poslání, jako ve volné přírodě, kde sotva jeden z tisíce plní svůj účel. Nepravá přecitlivělost není zde správná.
Zachráním tím mnoho medu, neboť včelstvo přikrmujeme nyní jen plod na pěti plástech místo na desíti nebo jedenácti. Přes to zůstává včelstvo dostatečně silné, aby využitkovalo pozdní pastvy.
Touto uzávěrou mohu nejjednodušším způsobem vychovávat matku nebo užít plástů za přepážkou k sestavení silného oddělku. A nebude to jen obyčejný oddělek z běžného plodu, nýbrž daleko lepší, neboť dostane matku z nejlepšího včelstva na včelnici. Jak to?
Desátého dne jest veškerý plod za přepážkou zavíčkován. Přeložím-li toto včelstvo jako oddělek do prázdného úlu, cítí se brzy beznadějně osiřelým. Nyní vezmu svému nejlepšímu včelstvu kus plodového plástu s vajíčky nebo nejmladšími larvami a přidám jej oddělku. S radostí a s ohromnou chutí věnují se včelky novému plástu a vytáhnou nejkrásnější matečníky, neboť v úlu je mnoho tisíc kojiček, které nemají ani jedné buňky otevřeného plodu, ale zato nadbytek potravy, kterou všechnu věnují těmto několika novým buňkám. Každý uvěří, že v takovýchto oddělcích se vypěstují nejsilnější matky. Přebytečné matečníky se přirozeně v daný čas odstraní, jen jeden nebo dva nejlepší se nechají včelstvu. Jest dobré v tento čas po tři dny podávati včelstvu vodou rozředěný med, neboť včelstvo nemá žádných létavek. Jest ovšem samozřejmé, že mateřskému včelstvu na místo odebraných plástů zavěsíme souš.

Včelstvo s přepážkou jest radostí zazimovati, neboť není tomu tak jako tam, kde nebylo přepážky a kde včely, kterých je v úlu nadbytek, vyberou kde co již na podzim; v úlech s omezeným plodem nabito, vyberou kde co již na podzim, v úlech s omezeným plodem nabito, vyberou kde co již na podzim, v úlech s omezeným plodem nabito, vyberou kde co již na podzim; v úlech s omezeným plodem nabito, vyberou kde co již na podzim; po odstranění přepážky, je-li jen trochu pozdní pastvy, dostatek medu, neboť přirozeně neproměnily včelky všechen med v maso.

Nesni však zbytečně! Nesmíš očekávat, že všech šest plástů za přepážkou bude až k prasknutí naplněno medem; ne, budeš však spokojen, neboť najdeš dva i tři plásty dosti plné, dva další slaběji zanesené a plást nejbližší přepážce je hodně plný — ale pylu. Při shlédnutí posledního plástu budeš asi rozčarován, ale neprávem, neboť přemýšlíš-li jen trochu, poznáš, že pylový plást jest pro tebe velmi důležitý, neboť včely potřebují k svému vývoji pylu mnohem více než medu. Jestli jsi ještě neviděl pylový plást „jako prkno“, můžeš jej na tomto plástu častěji pozorovati. V celku budeš s omezováním plodu zcela spokojen.

Omezování plodu přináší ti i jiný velmi cenný zisk.

Jest neklamným znakem ušlechtilého včelstva. Jak to? Letos jsou mi na příklad nápadny dvě nebo tři mladé matky svými zvláštními výkony a chci rychle vyzkoušet i jejich schopnosti. Nejspolehlivějším zkušebním kamenem jest mi omezení plodu. Ukáže-li se matka v prvém a druhém roce svými výkony průměrnými, omezíme u ní ve třetím roce plod.

A nyní koná matka generální zpověď o své ceně. Je-li cenná, tedy než jdeme po odstranění přepážky i na oněch pěti plástech, které byly jejím působištěm, pěkné medové věnce; pěstuje-li matka jen maso, budou plásty jedna slitina plodu od horního trámku až ke spodnímu. Zpozoruji-li to, vyškrtnu ji ihned z kmenové knihy. Jen taková včelstva, která se dovedou ovládat a myslí na tvrdou zimu i tehdy, jsou-li omezena, mají pro mne cenu. Proto jest mi omezení plodu hřbitovem ohněm pro ocenění chovné matky.

Omezením plodu získáme rychle též krásných plodových plástů. Je-li mezistěna, kterou jsme zavěsili do přední části, již vystavěna a plná zavíčkovaného plodu, převěšme ji za přepážku a na její místo dáme novou mezistěnu; opakuješ-li to několikrát, získáš pěkné zásoby nejkrásnější souše. Pamatuj: Nikde se nevybudují mezistěny krásněji, jako za přepážkou.

Tím jsem však nevyčerpal všech předností omezování plodu, což by mne zavedlo daleko; postačí však tyto nejdůležitější. Kdy odstraňujeme přepážku? Řídí se to zcela snůškovými poměry krajiny. Očekáváme-li na příklad ještě pozdní snůšku s lípy, odstraníme přepážku čtyři týdny před začátkem této snůšky. Bohužel u nás tomu tak není, proto nechávám přepážku až do podzimní přehlídky a podzimního podněcovacího pokrmování, tedy u nás do polovice srpna. Při tom se zase uplatňuje nová výhoda přepážky. Přepážkou jest matka znamenitě ušetřena; když ji pak odstraníme, klade dále plnou silou. Včely, které se nyní rodí, jsou pro mne velmi cenné, neboť přezimují a od nich zcela závisí výtěžek příštího roku, kdežto dříve narozené včelky promarní mnoho síly a medu, jsou mi na škodu, jelikož nevyužitkují pozdní snůšky, které u nás není, a žijí tedy na útraty zimních zásob.

Shrnuji: Chovatel, nevychoval-li dosud vyrovnaného kmene, jest omezování plodu velikou výhodou; včelaři, odvislému od jediné snůšky, přináší vždy užitek. Včelař se stálou snůškou neužívá přepážky, neboť by neměl v různých etapách snůškových dostatečné létavky.

Úly.

Některý čtenář bude nyní očekávati velmi dlouhý oddíl. Bude však příjemně zklamán, neboť jest mne samému nemilým popisovat sta a sta vynálezů na tomto poli a jejich předností i vady omílati. Posuzuji jen ty úly, které jsem sám vyzkoušel, a o některých druhých systémem se jenom zmiňuji; ani mne nenapadne, abych kritisoval věc, která neprošla mýma rukama. Pokládám za nutné pojednati v tomto oddíle o úlech, neboť mnohý začátečník zamýšlí úly si koupiti nebo sám si je zhotoviti. Předpokládám, že jest znám rozdíl mezi úly s dílem nerozebrným a rozebrným.

K prvním patří staré kláty, koše, kraňské truhlíky a jiné; ke druhým pak všechny moderní úly s dílem pohyblivým.

Dříve, než se včelař odváží vybrati si ve spoustě úlů různých systémů pro sebe ten nejvhodnější, ať předem mnoho uváží. Není snadným, zvoliti si správný úl, a včelař ať nejedná lehkomyslně. Ať rozváží, bude-li pěstovati roje nebo jen med, jak mnoho se může věnovat včelám, jaké jsou snůškové poměry jeho bydliště, jak veliké jsou jeho peněžní prostředky, jaké jsou jeho vědomosti teoretické i praktické.

Stejně důležité jest, aby uvážil stanoviště včel, směr výletu, zdali si postaví včelín, nebo včelstva jednotlivě rozestaví, je-li výhodné stavět úly na sebe, budou-li blízko nebo dále od obydlí, budou-li pečlivě přikryty. A uvědomí-li si toto všechno, pak teprve mu nastává to nejtěžší, totiž volba, neboť dnes jest již spousta úlových soustav, které mají však jednu společnou vlastnost, totiž že jsou velmi drahé. Neuváží-li včelař důkladně všech pro volbu rozhodujících okolností, vyhodil zbytečně peníze za vyučení. Býti zde dobrým rádcem, považuji za svou svatou povinnost.

Včelař, který má málo času, peněz a zkušeností, zvolí si koš s nástavcem a dle možnosti zhotoví si jej sám. Nevyžaduje tolik péče, jako úl rozeběrný. Sám ho ovšem z různých důvodů neužívám; především nehodí se do naší krajiny se žebráckou snůškou, zřídka kdy by se něco dostalo do medníku; léčení trubcokladné matky nebo trubčice jest v koši velmi obtížné a začátečníku téměř neproveditelné. Koš se nehodí také do těch krajin, které mají pozdní, pro zazimování méně způsobilou snůšku, poněvadž jí nemůžeme včelstvu odebrat. Přikrmování cukrem je nemožné, je-li v koši ušlechtilé včelstvo, které se samo dobře opatří na zimu. Pro nedostatek prázdných buněk mělo by zimní sedisko studené. Proto také snaha posledních let, zavádět zase staré vysloužilce – koše, nehodí se pro každou krajinu a pro každého včelaře. Včelař, který má prostředky a volný čas, má z rozebíraného úlu vždy větší zisk než ze slaměného koše a snadněji si v něm také poradí. Kdo však přes to zvolí si koš, tomu radím důtklivě, aby zvolil koš s nástavcem; tedy nikdy se spodním medníkem, neboť včely, jak jsem již dříve řekl, odkládají med raději v hlavě než k nohám.

Zde jest na místě, abych se také zmínil o moderním hesle: „Lidové včelaření.“ Jak často si zvláště začátečníci špatně vykládají tato slova! Lidové včelaření není včelaření v klátech nebo koších, nýbrž včelaření v jednoduchých úlech, kterých jest i dnes dostatek; včelaření, které je prosto všech složitých, umělých a přírodě odporujících zásahů. Pamatuj: V každém jednoduchém rozebíraném úlu můžeš právě tak dobře lidově hospodařit, jako v klátech nebo v koších. A nyní se vraťme zase ke koši.

Dnes věnuje se zvýšená pozornost i zdravotnímu stavu včel; snažíme se toho docíliti pravidelným a stálým obnovováním díla, což jest v osazeném slaměném koši nemožným. Bez nebezpečí můžeme to provésti u včelstva jen jedenkráte, a to – zašlo-li hladem. A potom jest zajisté již trochu pozdě. Znám ovšem také včelaře, kteří dovedou docela hladce tuto práci vykonat, ale jejich koše nejsou již koše v pravém slova smyslu, nýbrž koše, které jsou pomocí trámků a začátků přeměněny na úly rozběrné. Takový úl ovšem užívá potom jména „koš“ nesprávně.

Z uvedeného vidíme, že se koš hodí těm včelařům, kteří nemají dostatek volného času, jako rolníci, tovární dělníci a jiní. Také těm včelařům, kteří včelaří jen pro roje, jest koš nejvhodnějším úlem. Jelikož jest jich však velmi málo a jelikož rovněž tak málo jest těch včelařů, kteří jen z piety jako starožitnost mají několik košů, proto se o nich dále nezmiňuji.

Úl Zanderův. Jest úl s rámky nízkoširokými, stejně míry pro medník jako pro plodiště. Tento úl doporučuji bych jen do krajů s dobrými snůškami, neboť v krajích s chudou snůškou nebudou nikdy tak velké plásty v medníku zcela zanesený. Odpůrci, a ty má jistě každý úl, tvrdí, že nízké plásty jsou nevhodné pro řádný vývoj a pro správné ukládání medu na zimu. Zander to však popírá.

Úl Weidemannův. Weidemann měl šťastný nápad využitkovat pomocí změny výletu rojivého pudu. Nikdy se neobává roje, nýbrž spojuje jej se všemi létavkami mateřského včelstva a využitkuje jej pro mednou snůšku. Dělal jsem sám pokusy s tímto úlem a dobře se mi dařily. Z různých jiných důvodů neužívám nyní tohoto úlu.

Úl Reinarzův. Reinarz snažil se novou metodou zajistit si medový užitek u silných čeledí. Reinarz užívá dvojáků, neumísťuje jich však jako obvykle vedle sebe, nýbrž nad sebou, takže možno příležitostně užít plodiště horního včelstva, jako společného medníku. Tato myšlenka se mi tak zalíbila, že jsem jí užil při svém novém způsobu dvouvčelstevního včelaření v úlech systému L. M. S. Reinarz. Zkoušel také jednoduše a lacino zařídit vrchní zazimování. Docílil toho česnovým kanálkem, který jsem si i já zavedl u všech svých včelstev, pro snadnější krmení však částečně jej pozměniv.

Úl Görützův (čarodějný). Nevím, zda splnil tento úl všechny naděje, které se kladly do jeho složité a částečně i důmyslné konstrukce. Dnes neslyšíme již mnoho o něm. Zato jeho vynálezce věnoval se dvěma jiným typům, kterými se snaží přiblížiti se lidovému včelaření.

Úl Rhanův. Také Cesar Rhan měl chvalitebnou vlastnost, že opustil své první vynálezy úlu a budoval dle nových zásad, což jest zajisté řídký případ u vynálezce. Poslední jeho úl jest podélný, nemá tedy medníku v hlavě, ale na boku. Sám bych se těžko odvážil včelařit v tomto úlu, neboť pozoruji-li sto plástů plodových nebo sto dílových včelstev aneb na přirozeném díle v koších, má vždy všech sto včelstev med nad plodem. A to stojí za uváženou.

A nyní promluvím o úlech, které jsem po několik let vyzkoušel na svém včelíně. Měl jsem též koše, kterých jsem se však za krátko zbavil. Zmiňuji se o nich jen proto, aby mi někdo nevytýkal, že je kritisuji, aniž jsem jich vyzkoušel.

Mé první rozběrné úly byly tak zvané vídeňské spolkové stojany, třípatrové úly s dvěma řadami polorámků v plodišti a jednou řadou v medníku, který jest oddělen přepážkami s průchody. Podobají se tří- až čtyřpatrovým stojanům, které jsou ještě mnoho v Německu rozšířeny. V těchto úlech byl mi v prvé řadě nepříjemným veliký počet malých rámků v plodišti. Zavedl jsem proto novou módu a zavěsil do plodiště celé rámky. Při prohlídce včelstva měl jsem od té doby poloviční práci. Brzo zpozorovala moje žena, která mi při pracích na včelnici pomáhá, novou vadu těchto úlů. Včely jsou v nich značně bodavé. Nalezl příčinu bylo velmi lehko. Vnitřek úlu po otevření zůstal vždy ve tmě, a jelikož včelka jest na tmu uvyklá, cítila se jako doma a využitkovala všech práv domácího pána, což ovšem nebylo příjemné ani mojí ženě, ani mně samému.

Želel jsem totiž velkých ztrát včel, které bez užitku položily svůj život. Jakmile jsem uviděl první Gerstungův úl, zasvitlo mi v hlavě. Což jednoduššího, než „uříznouti úlu hlavu“, aby z dřívějšího „pekla“, jak má žena stojany pojmenovala, stal se docela vhodný úl Gerstungův? Ze starého úlu jsme odřízli totiž medník a ze čtyř prkének sbili nový; do stropu jsme připevnili víko s otvorem na krmení a vše hned báječně klapalo. V brzku jsme předělali všech 40 úlů na Gerstungovy a mír mezi rodinou Sklenarovou a včelkami byl zase obnoven. Část těchto úlů mám dosud, zbytek předělal jsem na úly systému L. M. S., o nichž pojednám až ke konci.

Ve svém okolí snažím se závésti Gerstungův praktický úl a řídím se při tom zásadou. Nepoddáš-li se, užiji násilí. Při tomto „snímání hlav“ zažil jsem jednou následující příhodu:

V mém dřívějším spolkovém obvodu byl mladý, podnikavý včelař, týž, kterému jsem za jeho nepřítomnosti, v době světové války, přeložil z 18 košů včelstva. Po válce přišel ke mně, aby mi poděkoval, neboť neměl před tím od včel s prastarou stavbou ani špetky medu. Pracoval jsem právě s jedním chovným včelstvem. Mlčky přihlížel; hovorný nebyl nikdy; přicházel zřídka do spolkových schůzí nebo ke mně na včelín, poněvadž měl svou hlavu. Včelařil ve vídeňských spolkových stojanech. Snažil jsem se ho přemluvit, aby předělal svoje úly na Gerstungovy, nebo aspoň aby dal do plodiště celorámky. Všechno bylo marné. „Zůstanu při polorámcích,“ byla vždy jeho odpověď.

Ale tato první jeho návštěva u mne nezůstala bez účinku. Za několik dní přišla jeho sestřička a žádala ode mne jeden drátovaný prázdný celorámek pro bratra, který by prý rád viděl, jak jej drátuji. U tohoto muže byla slova zbytečná, skutky jej přesvědčily. To mne potěšilo a využitkoval jsem ihned této příležitosti. Víte co, slečno Máňo, vašeho bratra zcela převrátíme a uděláme z něj stoupence Gerstungova. Sama byla nadšena pro nový typ úlů. Ošetřovala ve válce bratrův včelín, chodila častěji ke mně na radu a když mě viděla při práci v nových úlech, vzpomínala s povzdechem na hroznou práci u útrapně špatně přístupných úlů bratrových.

Bylo by to pěkné, ale můj bratr je tvrdá palice, ten si nedá ničeho říci! Snad to přece půjde, pohlédne, již začíná s celorámky. Nu ovšem, ale s úly nic nepořídíme, jsou to většinou nové, teprve před dvěma lety koupené spolkové stojany. Jen trpělivost, to se již poddá. Vzpomeňte si, co řekl jednou pan S. ve schůzi, ve které jste byla přítomna. Kdo se jen dvakrát setká s Quidem, jest již nezadržitelně získán pro jeho myšlenky. A byl-li snad před tím mým největším nepřítelem včel, stane se jistě i jejich přívržencem. Zasmála se. Jest to správné, vidím to sama na sobě, ale u Adolfa to přece nepůjde. Půjde to, můj válečný plán jest již hotov. Ale, pro boha, jak se dozví, že jsem vám při tom pomáhala, nebudu míti klidné chvilky v domě. Neřídejte na to, nebot nebudete míti při tom žádné účasti. Poslyšte tedy. Za týden v neděli máme tak jako tak u vás prohlídku včelínu. Vaší povinností bude, abyste toho dne odstranila klícku pro matky a za včelínem připravila dobrou pilu, úhelník a kozlík na řezání. Jiného nic více? Ne. Musím býti přítomna? Byla bych velmi nerada. Ó nikoliv! Zůstanete jen klidně tak dlouho v domě, až vás bratr zavolá. Klukovsky se zasmála. Dobře, učiním tak. Kdy přijdete v neděli? Ve dvě hodiny odpoledne. Ujednáno, s bohem!

Přišli jsme v síle asi 20 mužů. Adolf, který nás neočekával, byl překvapen, ba dokonce nemile překvapen. Naladil však přece tvář přívětivě. Měl nádherný včelín, zařízený asi pro 100 včelstev, ale jen třicet jich bylo osazených. Pochválili jsme výbornou polohu a vzornou čistotu včelínu. Adolfova tvář se docela vyjasnila. Tak, pane S., nyní si prohlédneme jedno včelstvo, abychom mu poznamenali matku. Dva mladí včelaři vybírali včelstvo na kozlík. Brrr, to byla náramně choulostivá věc, spojená se spoustou žihadel, takže přítomné dámy se smíchem uprchly ze včelínu. Prosím, pane S., máte klícku na matku? Rád bych uzavřel poznačenou matku, aby oschla. Samozřejmě, ihned ji donesu. Spěchal k poličce, na které měl ve vzácném pořádku uloženy všechny nástroje. Nevěděl chudák, že jsem před tím vsunul klícku do kapsy. Hledal, hledal, ale nenalezl ničeho. To se mi ještě nestalo, pravil rozčileně, vždycky zde bývá a právě dnes zmizela. Snad někam spadla. Hledal na zemi, ale ničeho nenašel.

Tak sám nevím, snad leží někde jinde. Hledal znova a přítomní mu pomáhali. Ani mžiknutím oka jsem se neprozradil. Nikdo z přítomných také nevěděl, co zamýšlím. Dělal jsem vážný obličej, jakoby se jednalo o nějakou státní aféru. Konečně bylo to Adolfovi již trochu divoké. Klícku jistě někam položila naše Mařka, jistě se tu přehrabovala. Mařko, Mařko! V domě se po chvíli něco pohnulo. Čeho si přeješ, Adolfe? Pojď sem na chvilku! Mařka přišla. Měla sice trochu šibalský úsměv, ale jak uviděla mou vážnou tvář, hned se uklidnila. Co chceš, Adolfe? ptala se nejsladším hláskem, jakoby si chtěla získat srdce všech přítomných mužů. Kde jest moje klícka na matky? Zajisté ses ve včelíně přehrabovala a někde jsi ji založila. Inu ano, takoví jsou muži, místo aby poděkovali, ještě na nás hučí. Klícku našla jsem tyto dny ve tvém kabátě, když jsem jej čistila. A kde je nyní? Visí snad někde v komoře. Bohudíky. A již běží Adolf vojenským poklusem, rudý rozčilením, do prvního poschodí mlýna. Prosím, Mařenko, vy můžete již domů. Smím snad zde zůstat? A ženská zvědavost koukala jí i z očí, chtěla z blízka viděti, jak se celá věc skončí. Prosím, jak je libo.

Jendo, podej rychle jeden prázdný úl s horní řady dolů! Všichni se na mne zadívali. Ale rychle, rychle! Vynes jej ven! Všichni byli udiveni. Přinesl jsem pilu, úhelník a kozlík. Všecko bylo za včelínem připraveno. Pryč s dveřmi! Označil jsem tužkou v zářezech, kterými prochází strop mezi plodištěm a medníkem, položil jsem úl na kozlík a již to šlo: řiz, řiz, řiz…

Všichni měli oči na stopkách. Co dělá ten Quido? To jest přece zcela nový úl! A tu se již přihnal i Adolf. Není tam… Více ze sebe nedostal, když mne uviděl rozřezávat své vlastní nové úly. Ale, pro boha, pane nadučiteli, co to děláte? Mlč jen, Adolfe, jsem hned hotov a potom hned přeložíme včelstvo z kozlíku do tohoto Gerstungova úlu.

Utišil se. Bylo však možno pozorovat, jak usilovně přemýšlí.

Konečně jsem hotov. Prázdný úl, ve kterém bylo dříve včelstvo, jsme odstranili, na jeho místo postavili nový Gerstungův úl a oba začátečníci převěšovali zpět plásty. Matku jsem dříve poznamenal a po skončené práci nechal jsem ji shora vběhnouti do úlu. Přeložení včelstva dělo se velmi rychle, neboť jsem vybral čeled s celorámky. To působilo na Adolfa hlubokým dojmem. Děkuji vám, pane nadučiteli, nyní jest to správné. Tak a nyní pokryjeme plodiště zatím voskovaným plátnem a vy, pane Adolfe, přiřízněte ještě na nový úl strop, prken máte venku dosti.

Učinil tak. Šel však ještě dále. V několika měsících nebyl na jeho včelíně ani jeden spolkový stojan, předělal je všechny na Gerstungovy úly; radoval se pak, jak se mu práce lehce daří.

A ponaučení ze všeho? Nezvi nikdy strýčka Quida k prohlídce včelínu, máš-li na něm nepraktické úly — neboť tebe i úly brzo — zmodernisuje!

Nedal jsem si pokoje, dokud jsem nevyzkoušel i jiné úly. Zkoušel jsem úl Weidemanův, Zanderův, Kuntzschův dvoják a úly s nízkokoširokými rámky. Tyto úly nastoupily i u nás v Rakousku svůj vítězný pochod z Ameriky. Zkoušel jsem jejich přednosti, hlavně příznivý jarní vývoj vlivem nižšího plodiště, musím však čestně doznati, že včelstva v mých stojanech nezaůstala proti nim nikterak pozadu ve vývoji. Ačkoliv mám dosud osm kusů těchto úlů, netroufám si o nich podat konečný posudek. Doufám nyní, když jsem zařídil úl L. M. S. na nízkosiroké rámky, že mě plně uspokojí.

Tři léta jsem pracoval s Kuntzschovými dvojáky, ale později jsem je prodal. Tím není snad řečeno, že bych je nepříznivě posuzoval. Kuntzschův dvoják jest důmyslně promyšlený úl, který se hodí výborně školenému včelaři, má-li dosti volného času. Já při svém povolání jsem ho bohužel nikdy neměl. Rovněž bylo mně poněkud nepříjemné, zavádět novou míru, pro kterou bych potřeboval nového kozlíka a nové skříně na plásty. Pokud se týče rozměrů rámku, třeba doznati, že jsem dosud nepoznal vhodnější míry, která by měla tak příznivý vliv na vývoj plodu, jako u Kuntzsche. Nepříjemné mně bylo vytahování sáněk, které se mi často nedařilo; nebyla to však vada systému, ale spíše špatné provedení mých úlů. Dobrý výrobek i v tomto případě zajisté vyhovuje. Při kursech konaných na mém včelíně dovolil jsem si nejednou žert, že jsem se dotazoval, není-li mezi přítomnými někdo, kdo kunčuje. Konečně se jeden přihlásil. Požádal jsem dotyčného pána, aby těm, které to zajímá, objasnil hospodaření v kunčácích, abych neztrácel mnoho času. Přirozeně, že to byla ode mne jen výmluva, vyzvaný však rád převzal úlohu. Zatím, co on pracoval v kunčáku, stál jsem s druhými kuristy u jiného úlu, ale časem jsem pošilhával po něm a šelmovsky očekával okamžik, až mne požádá o pomoc. A přišel a přišli s ním i druzí. To jest čertovská věc s těmi sánkami; jen jedenkráte podařilo se jednomu mladému včelaři zasunouti sánky; nejlepší při tom však bylo, že tento včelař nikdy nepracoval s kunčáky.

V poslední době mnoho se u nás (v Rakousku) rozšiřují úly systému L. M. S. Jejich vynálezcem jest Josef Loibl z Martinsdorfu v Dolních Rakousích, který má sám velký včelín. Svým vynálezem rozřešil jednoduchým způsobem velmi dobře a případné myšlenky. O rozšíření úlu v poslední době přičinovali se pánové Loibl-Manfried-Sklenar a podle začátečních písmen jejich jmen má úl značku L. M. S.

Dvouvčelstevní hospodaření se dvěma včelstvy za sebou brzy jsem pozměnil tak, že druhé včelstvo, jako záložní čeleď, přezimuje v medníkovém nástavci, což poskytuje zcela neobyčejných výhod. Blížeji je v oddílu „Hospodaření dvouvčelstevní“.

Úly L. M. S. vyrábějí se jako stojany i jako ležany. Jejich přednosti jsou: možnost hospodařiti s dvěma čeleděmi v krajině se slabou snůškou nebo snadné přezimování záložní matky v krajích s dobrou pastvou. Zasunutím jednoduchého Reinarzova česnového kanálku docílí se horního zazimování, čímž jsou včely chráněny před změnami počasí a před vyrušováním. V úlu pracuje se jednoduše a bez žihadel, neboť jest přístupný s vrchu i od zadu. U každého úlu je pohodlný pracovní stůl, dostačí ovšem pro celý včelín jen jeden, což značí značnou úsporu materiálu. Bleskurychlá, naprosto jistá pohotovost ke kočování. Jiná, rovněž velmi důležitá výhoda tohoto úlu jest, že je vyráběn jen na normální vídeňskou spolkovou míru, tedy lehce můžeme kterékoliv včelstvo do něj přeložiti. Na přání hotoví se však i pro jiné rozměry. Blížeji o úlu seznámé z knížky L. M. S., kterou možno obdržeti u společnosti L. M. S., Vídeň, IX. okres, Schulz-Straßnitzkigasse 9.

Příprava úlu pro roje.

Důležitá a neodkladná práce, uznávaná jako taková všemi včelaři. Bohužel, mezi stem včelařů jest dosud devadesát, kteří ji konají, když již roj visí na stromě. Nechci se vychvalovati, nebyl jsem také ve všech pracích dochvilným, tuto však vykonal jsem vždy včas. Byl jsem nucen býti vždy připraven, neboť dosti často jsem odcestoval a moje paní by se mi byla poděkovala, kdyby měla usadit náhle roj a neměla vždy čtyři až pět prázdných úlů pohotově. Přirozeně bylo to v době, kdy jsem ještě míval roje, nyní jest to ovšem zbytečné, neboť po léta nemám již žádných rojů.

Jak tedy rojům připravuji úly? Do předu k čelní stěně přijde celá souš staršího data nebo dva polorámky se starou souší. Potom celorámek s celou mezistěnou, k tomu rámeček s poloviční mezistěnou, potom dva rámky jen se začátky a na konec zase celý rámek se souší. Přehledně nyní celý obraz: V prostředku jest ponecháno dostatek prázdného místa, zajisté z důležité příčiny. Zde se seskupí roj v hrozen, aby prožil několik hodin, ba dní ve zbožném rozjímání, smím-li se tak vyjádřiti. Za moji pozornost se mi odmění nádherným dílem, zvláště, jak později uslyšíme, budu-li jej v jeho stavební činnosti pravidelným přikrmováním podporovat. Zcela chybné jest usadit roj jen na hotové dílo a oloupiti jej tak o všelikou možnost stavěti. Roj nejen že chce, ale roj i musí stavět. Proč by bral sebou takové spousty stavitelek? Potlačování stavebního pudu jest přímo škodlivé a nanejvýš nehospodárné. Ne-li více, tedy dva celé rámky, případně čtyři rámky vystaví každý roj lehce. Nedám-li včelám příležitost ke stavbě, ošidím se sám o tyto plásty a zbytečně jen trápím včelky, které touží po okamžiku, aby se mohly zbaviti svého přebytečného tuku. Dám-li roji hotové dílo, připravil jsem jej rovněž o rozkoš zbožného rozjímání v těsně semknutém hroznu. Hotové plásty rozdělí roj na několik částí v jednotlivých uličkách a přetrhnou pocit vnitřní vzájemnosti a radosti z práce. Hrozen včel připomíná mi vždy kotouč sluneční, který vysílá paprsky životní síly na všechny strany. Proč bychom tedy rušili nebo znemožňovali tento vnitřní život včelstva? Stejně nesprávným jest, zavěsíme-li roj jen na celé mezistěny, neboť ani v tomto případě nemůže se roj semknouti v těsný hrozen.

Nutno doznati, že jest jen málo krajin tak snůškou požehnaných, že v nich roj vlastní silou vybuduje celé plásty; proto jej podporuji v této jeho těžké úloze přikrmováním. Ostatně nevadí, nevybuduje-li roj ještě téhož roku oba rámky se začátky. V příhodný čas odeberu včelstvu tyto rámky, zaměním je rámky s celou mezistěnou a příštím rokem zavěsím tyto nehotové rámky jinému roji, který je jistě dostaví. Mám úctu o jeden poklad více ve včelínu, a sice přirozené celé plásty. Prosím, važ si těchto přirozených plástů vždy jako pokladu.

Některý začátečník však namítne: Věřím vám, pane, docela, hleďte, nemám však žádné hotové souše, potřebují ji však mnoho, musím proto dát roji celé mezistěny, neboť v úlech se širokými rámky, jak jste se sám zmínil, vlastní silou včely nikdy nevystaví celých plástů.

Nikoli, milý příteli, ani v tomto případě to není nutné. V podobném případě postupuji následovně: Celé mezistěny přeříznu před drátováním úhlopříčně, to jest od dolního rohu šikmo do horního, ve dva pravoúhlé, nestejnostranné trojúhelníky. Tyto pak zaletují, zdrátuji do rámků a zavěsím roji. Prosím tě však, nezavěšuj jich libovolně, nýbrž prázdnou stranu rámku vždy na jednu stranu, na příklad na levou. Jest to velmi důležité pro další rozvoj roje, neboť jednak má na volné straně bohatou příležitost, aby se shromáždil v hrozen, jednak v případě, nezbuduje-li zcela všechny plásty, zřídí si lehce zimní sedisko.

Před léty udělal jsem jedenkráte v sedmi L. M. S. úlech uměle roje, jako materiál pro dva kursy, které jsem toho roku pořádal. Umínil jsem si pevně, že je budu silně přikrmovat, neboť bylo již dávno po hlavní snůšce. Bohužel pro velké přípravy na kurs zapomněl jsem na to. A přece, bez přikrmování, vybudovaly trojúhelníkové mezistěny pěkně až dolů. Po kursu, ačkoliv to bylo již 14 dní od doby, kdy jsem roje usadil, dohnal jsem svoje zameškání. Podanou potravou probudil se znova stavební pud a včelstva byla tak připravena, že jsem je mohl bezstarostně zazimovat. Být i letos některé rohy vyplnily trubčinou, nezlobím se proto, neboť vím, že trubčina jest nejspolehlivějším karabáčem, který popohání dělnice.

Pokus se tedy jedenkráte ošetřovat roje dle mé rady, a nebudeš zklamán! Zkoušej pilně a objevíš vždy pravdu!

Drátování mezistěn.

Promluvím zde několik slov o této důležité práci, při které dosti často dělá začátečník dlouhý obličej. Nedaří-li se tato práce, jest toho nejčastěji vinen sám včelař, který nekoná práci svědomitě. V řidších případech jest vinen výrobce mezistěn, který do vosku přidává příliš mnoho cizích látek. Mně se drátování a letování mezistěn vždy dařilo, nechci tím však tvrdit, že bych byl neomylným, neboť i Quido má svoje slabé stránky, ale práce, které vyžadují pečlivost, koná pečlivě. A nedostatek pečlivosti jest většinou příčina nezdaru těchto prací.

Kdo jen trochu přemýšlí o účelu mezistěny, nemůže pracovat bezmyšlenkovitě a lehkomyslně. Kam dáváme nejdříve mezistěnu? Roji, který se celou váhou na ni zavěsí. A následek toho při špatné práci? Odtržená a pokroucená mezistěna, která má často ušlechtilou podobu dámského rukávníku. Jest pak ďábelskou prací napravit tuto chybu. Při tom jest škoda cenné mezistěny, jest škoda zmařené pracovní síly včelstva, zmařené potravy i plodu, který neodvratně přijde na zmar. Jak jest možno předejíti těmto škodám? Především zaletujme mezistěnu dobře po obou stranách na horní loučce; docílíme toho tím, že ji držíme při letování šikmo, takže tekutý vosk dobře vnikne do štěrbiny. Jednoduché namazání nebo pomazání mezistěny voskem jest pro kočku. Je-li to práce dobře vykonána, zatlačíme drát nahřátou, ne však přehřátou ostruhou. Pracujeme-li s přehřátou ostruhou, roztaví se vosk pod drátem úplně, zvláště u kupovaných mezistěn, řídíli u mezistěn vlastní výroby, vzniknou tím otvory, které k malé radosti včelařově včelky ještě dále zvětšují. Ostruhy jsou rozmanité, ale většinou neupotřebitelné. Mají totiž většinou dlouhé zoubky, které příliš propíchají mezistěnu a dávají tím včelkám příležitost k prokousování průchodů. Společnost L. M. S. ve Vídni dala do prodeje kolečko, které má sotva patrné zoubky, jež se ani mezistěny nedotýkají, ale zatlačují drát. Je-li drát dobře zapuštěn, kápnu ještě na obou stranách, kde drát vchází do mezistěny, jednu kapku vosku. Nyní sedí drát skutečně pevně a nedá se tak lehce odtrhnout od mezistěny.

A nyní vyskytne se otázka, kde máme přiletovat mezistěnu. Názory o tom se různí; jedni letují jen na horní loučce, druzí na horní loučce a ještě několik cm (4–5 cm) na obou bočních loučkách. Někteří zase letují na spodní loučce. Každý z nich dokazuje správnost svého způsobu. Ten, kdo letuje jen na horní loučce, tvrdí, že jest to nejpřirozenější. Odpůrci tohoto způsobu hlásají, že včely samy nepřidělávají mezistěnu na spodní loučku a tím nedrží mezistěnka dosti pevně. Přilepují proto na spodní loučku úzký proužek mezistěny a očekávají, že včelky překlenou zbývající prostor a tím, zbudují celé plásty. Mýlí se však ve svém očekávání, neboť většinou včelky proužek mezistěny odstraní a mezistěna visí opět volně. Včela musí, říká včelař, včela nemusí, odpovídá mu včelka. A přece upevňuji mezistěny tímto způsobem, ovšem s malou změnou; neužívám spodního proužku 1–2 cm širokého, nýbrž hned 6–10 cm, jaký odřezek mi právě zůstává, ale nikdy ne užší a celá věc se výborně daří. Kdo mi nevěří, ať se přijde podívat na moje plásty, prohlásí je jistě za vzorné. Jemu maličkost — a úspěch jest zaručen. Zdůrazňuji však předem, že pracuji výlučně s mezistěnami vlastní výroby, a jen velmi zřídka užívám kupovaných.

Stoupenci druhého způsobu, kteří letují mezistěnu na horní loučce a několik centimetrů na loučkách bočních, chtějí tím předejíti protahování plástu v horní části. Tímto protahováním proměňují se často dělnicí buňky v neskladené trubčí. Jejich opatrnost je snad odůvodněna u kupovaných mezistěn, a jestli i tu s úspěchem, bylo by nutno dokázat. Je-li mnoho cizích příměsí v mezistěnách, nezabráníme tomuto protahování, právě jako nezabráníme ještě obtížnějším vydouvání těchto mezistěn.

Ti, kteří se přidržují třetího způsobu, to jest, kteří letují mezistěnu na spodní loučky a nahoře nechávají jeden až dva centimetry volný prostor, domnívají se, že staví Kolumbovo vejce na špičku; to se jim ovšem jen zdá, neboť není-li mezistěna dobře zadrátována, shroutí se velmi rychle, usedne-li na ni roj, jak jsem se sám přesvědčil. Není-li mezera dosti úzká, neupevní včely mezistěnu k horní loučce, což jest značná nevýhoda.

Chceš-li tedy míti skutečně dobře upevněné mezistěny, následuj mého návodu, dbej však ještě několika malých rad. K letování ber jen čistý, horký vosk, beze všech příměsí, neboť drží nejlépe; mezi oběma díly mezistěn ponech asi 1 cm prostor a stejně po obou stranách; vyvaruješ se tím nepříjemnému vydouvání mezistěn, jehož příčinou jest roztahování vosku teplem úlu. Drát nenatahuj rovnoběžně s bočními loučkami, nýbrž šikmo, lichoběžníkovitě a tím zamezíš snadné sesmeknutí mezistěny; dráty nedávej rok předem, ale vždy teprve krátce před letováním mezistěn. Nedržet bude te pak jen výjimkou.

Poslední dobou viděl jsem též mezistěny s vlnitým vlisovaným drátem, původem z Ameriky. Nemohu jich však posoudit, jelikož jsem jich dosud nevyzkoušel.

Dosti často jsem dotazován, kolik drátu nutno upotřebit. Při našich vysokých polorámcích dostačují dva dráty. Nízkoširoké polorámky se vůbec nedrátují. Vysoké celorámky dostanou tři a nízkoširoké celorámky čtyři dráty, ale i ty ne vodorovně, nýbrž na výšku napínané. Že letování mezistěn daří se výborně i pomocí elektřiny, zmínil jsem se již dříve.

<<< předchozí díl

následující díl >>>

Včelař Obecný
www.vcelarobecny.cz