Quido Sklenar - Moje včelí matička - Březen

Quido Sklenar - Moje včelí matička

Včelařův rok: Březen

Tento měsíc začínám malou pohádkou s názvem:

Včelařská pohádka - Šibal.

Kdysi žili v jedné vesnici dva včelaři, oba plní lásky ke včelařství, pilně pracovali ve včelíně, pilně četli knihy a bádali ve skrytých tajemstvích. Jeden věřil slepě každému tištěnému slovu, druhý četl a při tom přemýšlel. Přišlo smějící se jaro, přítel života. Oba přátelé s láskou věnovali se svým miláčkům. Chtěli jim dáti jen to nejlepší, neboť byli přesvědčeni, že budou od nich opět jen nejlepší sklízeti.

Než jaké plody donesla jejich láska? Prvý četl v 5, v 10, ba dokonce ve 100 spisech: Nikdy nepodněcujte včel krmením záhy z jara, krmíte do vzduchu. Věřil slepě každému slovu a nekrmil. Druhý však zalezl kdesi do kouta – přemýšlel a – krmil a to již v březnu.

Prvý byl pobouřen jeho počínáním a ve své slepé víře v tištěné slovo věřil, že nebesa jistě potrestají hříšníka. Přišel duben, včelstva hříšníkova nádherně se vyvíjela, takže brzo předstihla včelstva spravedlivého. V květnu hříšník musel nasaditi medníky, kdežto spravedlivý nemohl tak učiniti, neboť jeho včelstva byla ještě slabá. Přišla žeň. Hrnce hříšníkovy byly plné, spravedlivého prázdné. A pravil spravedlivý k hříšníkovi: Jsi ty šibal se svou nevěrou v tištěné slovo. Hříšník sklonil hlavu a smál se. Hříšník byl Quido – spravedlivý byl – někdo jiný.

Líbí se ti tato pohádka? Tedy následuj v ní – hříšníka. Jednu přednost má tato pohádka před druhými, a to, že ve skutečnosti děje se také tak.

Ještě dnes čteme v mnohých knihách: Podněcovací krmení na jaře, v době, pokud nekvete angrešt, je krmením do vzduchu. Dokázali spisovatelé a ti, kteří z jejich knihy opisovali, pokusy za několik roků, pravdivost svých slov? Nevěříš-li, zkoušej sám! Ale ne v malém, malé pokusy nedokazují ničeho. Přikrmuj polovinu svých včelstev v době od poloviny března do poloviny května, dvakrát týdně, každé 1 litrem teplého medového, nebo cukrového roztoku (postačí však i ¼ litru), druhou polovinu nekrm! Zkus to jeden rok, druhá léta již nepotřebuješ mého pobídnutí. Sedni si však potom ke stolu a napiš: Mýliti se je lidské.

Mnoho se dosud podceňuje význam podněcovacího krmení v krajinách s jarní snůškou. Včelař, který očekává snůšku teprve v polovici nebo koncem července, nepotřebuje podněcovacího krmení. S výhodou bude proň jen v případech, přeje-li si roje ještě před snůškou. Včelař, který počítá s jarní snůškou, má z podněcovacího krmení velký prospěch. A objeví-li se z podněcovacího krmení roj, není žádná chyba. Můžeme jej ještě využitkovati pro snůšku.

Kterých důvodů používají protivníci podněcovacího krmení? Jako nejdůležitější tvrdí, že včelstvo nasazuje silně plod, potřebuje mnoho vody, při tom hyne mnoho létavek. Přezkoumejme však pravdivost těchto tvrzení. Přikrmovaná včelstva nasazují plod. Správně. Kdo se však odváží tvrditi, že nepřikrmovaná nenasazují již v polovině března plodu? Kdo tedy potřebuje vody? Obě včelstva. Kdo jest však nucen v každém případě vodu donášeti zvenku? Nepřikrmované včelstvo. Proč ne včelstvo přikrmované? Protože má z tekuté potravy dostatečné vody doma k přípravě krmné kaše. U kterého včelstva jest tedy potom obava o létavky?

Mnoho let pozoroval jsem na svém včelíně následky přikrmování. Nikdy za nepříznivého počasí nevylétají více včely přikrmované, právě naopak a to zcela přirozeně. Byl jsem z počátku pro svoje tvrzení v různých časopisech napadán, dnes bohu díky jsme tolik pokročili, že jarní podněcovací krmení jest užíváno téměř u všech včelařů, kteří jsou závislí na jarní snůšce. Však ještě více. Mnohý z dřívějších nepřátel hlásá nyní při každé příležitosti, že jarní podněcovací krmení jest nutností.

Můžete mi právem vytýkati, že u včelstev podněcovaných jest velká spotřeba krmiva. Neopírám toho, ale za to podávám včelstvu týdně potravu a ono mi opět dodává pro mne a pro nejbližší čas tak potřebné „maso“. Výhoda je zajisté na mé straně. S podivem pozoruji, že každý, kdo toto zkouší ve velkém, jak veliký jest rozdíl ve včelách. Zdůrazňuji opět, že toto opatření je výhodné jen pro včelaře s jarní snůškou, dále možno přikrmovati jen při vhodném počasí, tedy nikdy, je-li zima. Kdy je tedy nejvhodnější doba pro toto přikrmování? Neklamným znamením jest okamžik, kdy je napajedlo silně obletováno.

Včelaříš-li však v krajině, která nedodává z jara absolutně žádného pylu, tedy začni s podněcovacím krmením jakmile včely přinášejí první pyl.

Nutnost jarního podněcovacího krmení pro krajiny s jarní snůškou dokazují svým starým pořekadlem: Před snůškou není žádné včelstvo dosti silné! Vhodně užité podněcovací krmení vyrovná silná včelstva.

Lupičištví.

Choulostivá věc pro každého ať mladého či starého včelaře. Zde lze skutečně mnohem snadněji zlu zabrániti, jako je léčiti. Příčina lupičištví je různá, na příklad: osiřelost včel, špatná ochrana včelstva nebo nešikovné zacházení s nimi. Z toho poznáš ihned ochranná pravidla:

Netrp na jaře osiřelých včelstev;
netrp slabochů;
buď opatrným při pracích v úlu, abys nepřivábil lupičů!
buď opatrným i při krmení, abys nikde nerozlil potravy, krm jen večer a nenechávej přes den potravu na včelíně.

Potom budeš míti od lupičištví pokoj. Spozoruješ-li je však, užij ihned všech prostředků, dříve než bude pozdě. Největší rakouský včelař mohl by vám o tom pěknou píseň zazpívati, byl jednou telegraficky odvolán z ciziny, kde byl na výstavě. Na jeho včelínu uhostil se zlý návštěvník – lupiči. Včelařovi pomocníci nevěnovali jim z počátku pozornost, ale jakmile zlí duchové se rozbesnili, nevěděli si s nimi rady a volali mistra. Přišel. A co shledal? Skoro 500 včelstev bylo zničeno, vyloupeno.

Jak poznáme lupičiství včel?

U napadeného, obyčejně slabého včelstva, pozorujeme ve dne velmi čilý, každému ihned nápadný let, který trvá až do pozdních večerních hodin, kdy druhá včelstva již přestala létati a opět začíná brzo ráno, kdy jiná včelstva ještě odpočívají. Chvatně odlétají napité lupičky, vracejí se však zase, aby dokončily své dílo. Rozhryzaný vosk na dně úlu prozradí včelaři vše (poznámka VO: na očkách a česnu kudy včelky opouštějí nejvíce úl můžeme vidět jakési upatlání, toto je také jasný znak loupeže).

Je-li lupič z vlastního včelínu, vypátráme jej snadno, neboť dlouho do noci cíle létá. Chytneme-li jednu vracející se včelu na letáku a zmáčkneme-li její zadeček, vypustí nám sosákem část své sladké kořisti. Také můžeme na chvíli uzavříti česno napadeného včelstva, posypati moukou ven se deroucí lupičky a pomocník pozoruje potom, na kterém úlu se objeví zamoučení chlapíci. Těžší je, jsou-li lupiči z cizího včelínu, tu jsme vlastně bezmocní, neboť tu a tam doporučované otravování včel medem s kvasnicemi, nebo jinými prostředky, jest podle zákona trestné. Pamatuj si vždy, že vlastní tvá lhostejnost jest příčinou loupežení. Proto nemůže být trestán snad tvůj soused. Ostatně on nemá z lupičství také žádného užitku, jelikož i jeho včelstvo značne bojem prořídne. Dobrou vůli ještě nejvíce pořídíme. Nedejme se však také tahati za nos klepy, že náš soused vychovává přikrmováním kořalkou svoje včelstva k loupežení. Nutným je postaviti pokud možno nejrychleji hráze lupičištví.

Jak bojujeme proti lupičištví? Dobrým prostředkem je surová, červená kyselina karbolová, kterou pokropíme leták napadeného včelstva. Sám jsem však pozoroval, že lupiči ihned obnovují svoje útoky, jakmile kyselina karbolová částečně vyprchala. Často se osvědčí přemístiti navzájem obě včelstva a to tak, že postavíme včelstvo napadené na místo lupičů, a tyto opět na místo včelstva napadeného. Můžeme si představiti, jaké „dlouhé obličeje“ budou dělati lupičí při této záměně. Sám jsem tento prostředek nezkoušel, ale zato jiný, který nikdy neselhal.

Spozoruji-li lupičiství, třeba bylo již v největším rozsahu, uzavru ihned česno napadeného včelstva, přikryji leták pytlovinou tak, aby včely nepronikly, zúžím také česna všech sousedních včelstev, aby mohla klidně očekávati útok, kdyby se lupičky snad na ně vrhly. Ostatně jsou zcela otevřená česna na jaře a v době, kdy pastva přestala, velmi choulostivou věcí. U uzavřených lupičů budí toto nedobrovolné vězení velmi nepříjemné pocity. „Jen ven, jen ven“, slyšíme mocný chorál uzavřeného včelstva, tak, jako by se cvičilo u slavného pěveckého sboru „Trouby z Jericha“. Domácí včelky mají nyní dost příležitosti potýrati a pomstíti se na lupičích a činí tak jistě, mají-li řádnou matku.

Včelstvo, bez další prohlídky, nechám uzavřené až do pozdních odpoledních hodin. Potom teprve otevru, ale ne česno, nýbrž zadní okénko, a silně zakouřím kuřačkou do úlu. Loupící se opět chvatně plazí ven. Ale nyní teprve nemohou ven z uzavřeného včelína a jsou docela bezradní. Jen jednou a nikdy více, tak přísahají, neboť několikahodinové utrpení na ně působí. Přesvědčil jsem se sám o tom tím, že jsem poznamenal 3 lupičky červeným znamením, žádná z nich neobjevila se již příští den na letáku napadeného včelstva.

Nyní prohlížím zcela v klidu napadené včelstvo. Má-li správnou matku, přikrmuji je večer, ale nechám je dle síly, ještě 2 až 3 dny a noci uzavřené. Teprve třetí, nebo čtvrtý večer pootevru česno. V té době několikrát za den „pokřtil“ jsem stříkačkou lupiče poletující u uzavřeného česna, neboť holdovali „pohanským“ zvykům. A křest působil velmi dobře, lépe než u lidí.

Nemá-li však napadené včelstvo matku v pořádku, převěsíme je jednoduše k jinému včelstvu, úl vyklidíme a česno ponecháme do večera otevřené. Druhý den vracejí se lupičky znova, nenalézají však žádné kořisti a jejich „sběratelská vášeň“ proto brzy ochabne.

Prvým zákrokem proti loupežení jest poznati a odstraniti příčinu loupeže a potom se rychle skončí.

Jest nutno vymýtiti báchorku, že v přírodě jsou loupeživá včelstva, která každoročně provozují svoji živnost. Tomu tak není, neboť každá čeleď může propadnouti lupičiství, nejčastěji vlašky a jejich potomci. O tom by vám mohla mnoho vypravovati moje sousedka, velkovčelařka. Ovšem, že zevnějšek lupičky je často rozdílný od druhých včel na včelíně; jest černá a hladká. Je to tím, že chloupky, které jí dodávají světlejší barvy, se při jejím zlodějském řemesle sedrou. Patrné je to zvláště u vlašek, jejichž jinak žlutá barva jasně se odráží od černé. Pamatuj, že silná včelstva s dobrou matkou jsou nejlepší obranou včelína!

Spojování včelstev.

Nejčastější příležitost ku spojování včelstev jest na jaře; možno je nejlehčím způsobem provésti a jest vděčné i pro nastávající výnos. Jest nejčastější proto, jelikož na jaře má necvičený včelař nejvíce osiřelých, hrboloplodých a seslabených včelstev; nejlehčím jest proto, že v tento čas můžeme spojovati bez nebezpečí; nejvděčnější jest proto, že spojení neschopných včelstev přináší včelaři jen výhody.

Spojování provedeme nejjednodušeji, jak bez odůvodnění jsem již v dřívějších kapitolách popisoval, přivěšením neschopného včelstva dozadu dobrého včelstva. Nyní odůvodnění. Kdybychom opačně přivěsili, dobré včelstvo dozadu za neschopné, snadno by matka dobrého včestva upadla v nebezpečí. To se však nestane, zůstane-li včelstvo, jehož matku chceme podržeti ve svém úlu a sice vpředu na čelní stěně, takže ovládá česno. Tím cítí se stále domácím pánem, využitkuje svého postavení a druzí se musí trpělivě přizpůsobovati novým poměrům. Činí to ostatně ráda a matka jest tak vždy mimo nebezpečí. Samozřejmě, že neschopnou matku před spojením usmrtíme. Při spojování dbej v každé době: Domácí pán ať ovládá česno! Vděčně jest spojování osiřelých, hrboloplodých a seslabených včelstev na jaře bez zbytečných umělůstek z té příčiny, jelikož ponecháme-li neschopná včelstva, nedají nám žádného užitku. Naopak dobré včelstvo, zesílené pomocným sborem, zajistí nám užitek a téměř jistě dostaneme i roje, takže ztráta čeledi se nám dobrým a přirozeným způsobem vynahradí. Nevyrojí-li se, zesílí po snůšce tolik, že z něho beze škody můžeme sestaviti oddělek. Nikdy neztrácím, netrpíme-li na včelíně méněcenných včelstev.

Mnohem těžší je spojování včelstev na podzim. Přivěsíme-li jednou duše jedno včelstvo ke druhému, nastává ihned vraždění, při kterém zahynou všechny přivěšené včely. Zdá se, že příčinou tohoto zjevu jest obava, že v nastávající zimě nebude pro tento přírůstek dosti potravy. Proto třeba na podzim jednati opatrně. Včelstvo, jehož matka zůstane, ponecháme v jeho úlu, aby ovládalo česno. Druhé včelstvo přivěsíme zase dozadu, ale mezi obě dáme okénko s drátěným pletivem. Přirozeně, že druhému včelstvu vychytneme matku; jeho zásoby dáme mu sebou, aby nepřišlo jako žebrák. Tak necháme včelstva dvě noci. Nic nevadí, nemůže-li zadní včelstvo v tento čas vyletovati. Drátěným pletivem oddělená včelstva se brzo spřátelí, podávají si potravu, načichnou stejnou vůní, osiřelé včelstvo cítí blízkost matky, která mu slibuje život, a brzo zavládne na obou stranách nejlepší nálada. Večer třetího dne odstraníme drátěnou přepážku, vsuneme misku rozředěného medu a přes noc jsou včelstva bez vraždění a kousání spojena. Tento postup doporučuji velmi opatrnému.

Zkušenější včelař a zvláště ten, který má v úmyslu umístit obě včelstva v cizím úlu, volí bez obavy jiného postupu. Otevře současně obě včelstva, vybírá vždy po jednom plástu z každé čeledi a věší je vedle sebe na kozlík, takže včely přijdou do úzkého styku. Spřátelení včelstev urychlíme, postříkáme-li každý plást silně medovým roztokem z rozprašovače. Pozorujeme při tom ovšem obě matky; méněcennou ihned odstraníme. Obáváme-li se, že matku, jelikož není znamenaná, ihned nenajdeme, vychytneme ji již den před tím. Všechny prázdné a nepotřebné plásty z obou včelstev zavěsíme ihned stranou. Jsou-li obě včelstva již pěkně na kozlíku promíšena, potřebujeme jen malého „zahrmění“, aby se včely nasály a spojení se zdařilo. Stane se to tím, že udeříme krátce a silně pěstí na podstavec kozlíku. Podešené včelky běží ihned na nejbližší plást, promísí se a spojení je skončeno. Spojené včelstvo zavěšuje se potom pomalu a klidně do nového úlu. Nezdar jest také zde vyloučen, provádíme-li celou práci s citem a klidem, takže včely mají dosti času plně se napíti. Jen hladové, nenasycené včely jsou nebezpečné při spojování, nasycené včely jsou vždy ochotné.

V úlech, které mají stejnou míru v plodisku i medníku, můžeme cizí včelstvo na krátký čas zavěsiti do medníku, který je oddělen drátěným pletivem od plodiska. Po 2 až 3 dnech se pletivo odstraní.

Lití mezistěn.

O této, pro každého včelaře tak důležité práci pojednávám ještě v měsíci březnu, jelikož nejvíce včelařů koná ji právě v tomto měsíci; později nahromadí se tolik práce, že na lití mezistěn nebývá již často kdy. Nepopisuji celý postup, jelikož je z jiných děl dostatečně znám. Chci jen upozorniti na některé chyby při této práci.

Nejčastější chybou je, že se užívá nezpůsobilého nátěru. Zkoušel jsem všechno možné, ale nejlépe osvědčila se mi syrovátka, kterou obdržíme, srazí-li se kyselé mléko v tvaroh. K syrovátce přimísím kapku lihu k pálení a mám výborný nátěr, který mi nikdy neselže. Mezistěny jen jen odletují. Nemá-li má choť syrovátku právě po ruce, užiji vody z bramborů. Syrové brambory rozstrouhám na struhadle a v plátně vylisuji; do vylisované vody přiliji něco obyčejné vody a lihu k pálení a nátěr je hotov. Doporučuje se opláchnutí mezistěny vlažnou vodou; zamezíme tím lehké plesnivění, které někdy nastává. V suchu uložené mezistěny vydrží potom velmi dlouho.

Abychom nabyli celých, nepotrhaných mezistěn, zvláště při velkých rozměrech, polijme směle a rychle celý strojek. Nepotřebujeme však lisu na mezistěny celorámků, postačí nám lis na mezistěny polorámků, jakého já sám již po mnoho let užívám. Do zadrátovaných celorámků letuji pak po dvou těchto mezistěnách.

Nestoji-li stůl, na kterém lijeme, vodorovně, jsou mezistěny nestejně silné. Silnější horní mezistěn jsou téměř z každého strojku, nepadá to však příliš na váhu.

Je-li ve vosku přimíšen propolis, anebo byl-li vosk při čištění nebo rozpouštění přepálen, bývají mezistěny křehké. Jestliže pak při lití necedíme vosk cedníkem opatřeným pocínovaným drátěným sítem, zůstávají znečištěné. Lité mezistěny jsou vždy poněkud křehké, proto je máme letovati jen za teplého počasí nebo v teplé místnosti. Nedávno jsem četl v časopise Der deutsche Imker aus Böhmen, že starý mistr Böhm zamezuje křehkost mezistěn tím, že do roztopeného vosku přidává asi 10 procent medu. Při nejbližším lití vyzkouším tento návod, neboť takovéto vonící mezistěny měly by včelky obzvláště rády vystavěti.

Proč již odedávna liji si sám mezistěny? Protože jsem jist, že moje mezistěny jsou z čistého přírodního vosku. Nechci tím nikoho podezírati, ale od té doby, kdy mne jeden továrník mezistěn poučoval, že je nutno přidávati do vosku i cizí látky, aby mezistěny byly vláčné a ohebné, stal jsem se tvrdohlavým. Jest sice pravda, že ze stejného množství vosku obdržíme lisovaných mezistěn asi o 25 procent více než litých, ale já rád toho oželím, neboť jsem aspoň přesvědčen, že jsem dal včelkám čistý vosk.

Ostatně ve skutečnosti ničeho vlastně neztrácím, jelikož vosk tu zůstává. Moje jistota má i mnoho příjemných stránek, neboť uvaruji se mnoha vadám lisovaných mezistěn. Moje mezistěny nevytahují se v podlouhlé buňky, které nejsou ani dělničí, ani trubčí. Moje mezistěny se nebortí; moje mezistěny neroztápějí se při drátování; moje mezistěny se neodtrhují, aby se snad sbalily na dně úlu v rukávník pro domácí paní.

To jsou vady, které u jiných mezistěn jsou dosti časté. Ostatně často je vinen i včelař, který nevěnuje mnoho pozornosti letování, zvláště celých mezistěn. Vzpomínám si živě na jeden případ u kolegy v sousedství.

Přehlížíme v jeho včelíně dílo u několika rojů. A co jsme našli u dvou? Právě onen dámský rukávník, posetý zavíčkovaným plodem. Můj přítel při tom pohledu ztratil řeč. Bylo to proň dvojnásobně nepříjemné, neboť byl dosud svobodný a potřeboval tudíž výmluvnosti. „Karle, Karle, dej mi rychle cigaretu, nebo prozradím tvé nastávající, jak špatně umíš letovat, a že i její srdce k sobě špatně přiletuješ. Anebo chceš snad své Annince darovati ten rukávník k jmeninám?“ Mlčel, podal mi jen cigaretu a pak jsme odstranili tento řídký výtvor včelstva. Ukázal jsem mu potom na jiné mezistěny, že se na horním trámku voskem jenom dotkl mezistěny, aniž ji byl řádně přiletoval. Takové mezistěny odtrhnou se zcela jistě váhou roje; včelař má pak za svou lehkomyslnost jen škodu a nepříjemnost. Pečlivost je prvním požadavkem při každé včelařově práci.

Dnes letuji mezistěny jen elektřinou. Užívám transformátoru, který zeslabuje proud na 5 až 10 volt a který se zapne na elektrické vedení. Práce daří se neuvěřitelně rychle a vyžaduje jen čtvrtiny času jako dříve. Nutno však dbáti, aby drát byl v jednom kuse, neboť jinak by nastalo přerušení proudu. Celé zařízení je laciné a kdo je jednou zkusil, zůstane mu již věren.

Zborcené plásty jsou nevzhledné a působí rušivě na plásty sousední. Nepomůže tu stahování skobkami a přibíjení; zkažený plást pokazí také oba sousední.

Dobré plásty – dobré dílo. Dbej toho!

Těžba vosku.

Zde je nutno, abych se zmínil také o těžbě vosku. Plásty, jakož i vosk, jsou provozovacím kapitálem, jehož nemůže postrádati ani nejodvážnější včelař. Nemá-li ho dostatek, přijde také s výnosem zkrátka. Proto je třeba poříditi si zásobu plástů; začne se tím, že se spoří s každým odpadem vosku. Dvě zlé nemoci jsou příčinou zkázy mnoha včelínů. První je lakota a druhá její sestra marnotratnost.

Lakota je nejtěžší nemocí včelstva, jí padne za oběť každoročně největší počet včelstev. Uhostí se u toho včelaře, který není schopen každé chvíle oběti pro svoje včeličky. Nechává-li je trpěti nouzí, jest také jeho výnos nuzný; nechá-li je v zimě hladověti, ukolébají se navždy v sladký sen o bohaté pastvě.

Neméně nebezpečnou nemocí jest i marnotratnost. Tomu včelaři, který vydává zbytečně na nepotřebné haraburdí, nezbývá na potřeby nejnutnější a odnášejí to pak ubohé včelky. Stejně zlou jest nehospodárnost s materiálem, s matkami, plodem, dílem a voskem. Každý kousíček vosku má pro hospodárného včelaře cenu, ani kousek nesmí se jako bezcenný odpadek zničiti. Znám jednoho dobrého přítele, který ochrání včelaře od takovéto marnotratnosti, a tím jest

sluneční tavidlo vosku.

Nazývám je včelařovou spořitelnou. Každý včelař měl by si je opatřiti a přes léto užívati, a ne je nechati povalovati se v komoře. Během roku vyskytne se mnoho odpadků voskových, měli, odpadků při odvíčkování, nadstavba rámků a pod., kterých nemůžeme ihned upotřebiti, ani vhodně uschovati. Nejrychlejším pomocníkem jest nám tu sluneční tavidlo. Příjme vše a rychle zpracuje v krásný vosk, bez jakýchkoliv vydání a bez vlastního topení. Jak se z toho raduje moje mami! Radím dobře všem manželkám i nevěstám včelařů, aby při nejbližší příležitosti darovaly svým milým dobré sluneční tavidlo. Žádná z nich nebude tohoto vydání litovati. Včelař neztratí ani kousek vzácného vosku a ušetří také kuchyň od znečištění. I mně se za toto podejte. Ovšem můžeme do tavidla vložiti i plásty s moly, nebo staré nepotřebné plásty, ale nevytěžíme z nich všech vosk beze zbytku. Nepodaří se nám to ani parním tavidlem, jediné chemicky jest to možné. Proto schováváme odpadky z tavidla v uzavřené bedně, a když již máme zásobu, zpracujeme je ještě jednou

lisem na vosk.

„Dělem" na vosk nebo ve vařáku. Ve vařáku získáme ze zbytků ještě značné množství vosku. Sám jsem dříve tomu nevěřil, až mne poučil přítel Alfonsus, který mne jednou navštívil. Pracoval jsem se slunečním tavidlem. Co děláš s odpadky? ptal se mne. Daruji je své ženě, ta má z nich radost, zvláště potřebuje-li při prádle prudký oheň. Hodí se do pece a voda se vaří v minutě. To jest mi pěkné plýtvání! Jdi, jdi, jaké pak plýtvání? Poslyš, v těch odpadcích zůstává nejméně ještě 30 až 40 procent vosku. Vysmáli jsme se mu. Jak je to možné, aby moje tavidlo, které tak bezvadně pracuje, mne tolik klamalo? Tím jsme skončili svůj rozhovor. Přítel odejel, nasadil mi však červa do hlavy a ten mi již nedal pokoje. Snesl jsem s půdy bednu s odpadky, prolil je horkou vodou a lisoval. Vytěžil jsem přes 7 kg čistého vosku. Od té chvíle patří i Quido k věřícím.“

Lis na vosk, kterého užívám, byl sestrojen bývalým předsedou našeho spolku, Osvaldem Muckem, a možno jej obdržeti u rakouského říšského spolku. Jsem s ním plně spokojen. Takový lis, třeba i jiné konstrukce, zaplatí se již prvým upotřebením. Lisem získaný vosk nutno ještě jednou rozehřáti a nechati pomalu schladnouti, aby se usadily cizí látky a nečistota. Nádobu tavidla třeba do čtvrtiny naplniti vodou. Po vystydnutí vosku seškrábeme usazeninu s koláče a nezdá-li se nám vosk dosti čistým, opakujeme celou práci znova.

Jen zcela čistý vosk je vhodný pro včely. Varuji rozhodně před užíváním polévaných železných nádob k tavení vosku. Ve styku se železem nabývá vosk zvláštního šedého zabarvení, které zajisté pro plásty není vhodné. Při tavení vosku dejme přednost vždy dešťové vodě.

Novým a výborným přístrojem pro těžbu vosku jest „voskové dělo“, sestavené Karlem Methfesselem. Pracuje čistě a dává mnoho žlutého vosku. Obdržíme je i v našich některých včelařských závodech. Vynálezce využitkoval vhodně dobrou myšlenku. Podle jeho návodu jest nutno plásty nejméně 24 hodin předem močiti ve vodě. Tím nasáknou pokožky kukel vodou a při roztápění nepřijímají již vosku. Tím způsobem se vytěží v tomto vařáku mnohem více vosku než v jiných.

Milý včelaři, nebuď ani lakomcem, ani marnotratníkem, a jistě se dopracuješ výsledků. Pamatuj! Voskovou hmotu nutno vždy lisovati, jinak velmi mnoho ztrácíme.

Zde si můžete ještě přečíst článek kompletně věnovaný podněcování.

<<< předchozí díl

následující díl >>>